Zapomnětlivý parašutista

Být autorem není vůbec jednoduché. Autor má za úkol vytvořit příběh, který je poutavý, aby přilákal co nejvíce čtenářů. A právě s takovým nelehkým úkolem se potýkali žáci šestých a sedmých ročníků v hodinách literatury. Jejich cílem bylo dokončení předem daného příběhu o zapomnětlivém parašutistovi. Přečtěte si práce vybraných žáků...

Mgr. Lenka Kolompárová

"Jednomu parašutistovi se stalo to nejhorší, co se může parašutistovi stát: zapomněl padák. A víte, kdy na to přišel? Ve vzduchu - právě když vyskočil z letadla a velikanánskou rychlostí se řítil dolů k zemi..."

...Všiml si, že měl záložní padák, ten se mu však neotevřel. Jeho kamarád z letadla viděl, že už nějakou dobu letí bez padáku a rychlostí blesku za ním skočil. Řekl si, že ho prostě musí zachránit. Řítil se tak rychle, že byl rychlejší než dešťové kapky. Po dvou minutách ho dohnal a připoutal se k němu. O chvíli později přiletěl bájný drak a parašutistu i s kamarádem zachytil na svých křídlech. Kluci drakovi moc děkovali, byli rádi, že je zachránil, ale drak se na ně podíval a řekl, že mu za záchranu děkovat nemusí, protože má právě obrovskou chuť na dva parašutisty....

Vladislav Mazura, 7. A

...Padal a padal, už se loučil se životem, když tu najednou... No počkat, povíme si to pěkně od začátku...

Bylo krásné slunečné ráno a náš parašutista právě snídal kukuřičné lupínky. Nebudeme, mu říkat parašutista jmenuje se Pepa a má příjmení Zdepa. Pepa dosnídal a chtěl si sednout před televizi, ale v tu ránu někdo zazvonil. Byl to jeho přítel Jonáš a řekl mu, že by ho vzal do letadla (Jonáš byl taky parašutista) a zaskákali by si. A jsme zpátky v letadle. Jonáš měl ale zákeřný plán. Záviděl Pepovi jeho rodinu a peníze. Jak chtěl Pepa skočit, Jonáš mu odpoutal padák. Pepa to nevěděl. Zjistil to právě ve chvíli, kdy vyskočil z letadla a velikánskou rychlostí se řítil dolů k zemi. Padal a padal, už se loučil se životem, když tu najednou... Spadl do něčeho měkkého. Policie věděla o Jonášově zákeřném plánu. Jonáše zatkla a dala ho rovnou do vězení.

Hánová Eliška, 6. D

...Myslel si, že se rozplácne jako lívanec, když najednou... Obrovská létající velryba proplula oblohou hned vedle Karlovy nohy, ano, Karel je ten parašutista. Uvědomil si, že je to bájná velryba, kterou ještě nikdy nikdo neviděl. Rychle musel velrybě spadnout na záda, aby se zachránil. Velryba byla trochu menší, možná to bylo ztracené mládě, které se chce dostat domů. Karlovi nezbývalo nic jiného, než jen čekat, kam velryba poletí. Už letěl asi hodinu a myslel si, že jsou on a taky velryba ztraceni. Avšak za chvíli velryba začala nahlas vydávat hučivý zvuk, a potom už Karel viděl jeskyni, ve které bylo asi pět dalších velryb. Dvě menší a tři velké. Malá velryba byla zachráněna. Ale co Karel? Karel si vzpomněl, že jsou létající velryby podle bájí a povídek, které velmi rád čítával jako malý kluk, velmi chytré. Když se Karel pokusil jeho příhodu vysvětlit té největší velrybě, jen mu přikývla a ukázala mu, že ho dostane domů. Naskočil na velrybu a pomalu letěli zpátky do města. Po dlouhém letu už Karel viděl město. Ukázal na vysoký kopec, který byl hned vedle města. Velryba ho tam vysadila, a Karlovi už zbývalo jen poděkovat velrybě za záchranu a vydat se domů. Bylo mu jasné, že jeho rodina ani nikdo další mu jeho příběh nebudou věřit. Bylo mu ale taky jasné, že jen on bude vědět, že létající velryby opravdu existují.

Jan Cenek, 6. D

...Křičel o pomoc, ale bylo mu to "houby" platné. A tak si vzpomněl, že byl včera na tajné misi. A tam dostal drahokam, který umí zpomalovat čas. A tak ho vytáhl a řekl: "Můj nejmilejší drahokame, zpomal mi čas." A v ten moment se zpomalil čas. A parašutista mohl letět v klidu dolů. Ale pozor, parašutista byl hodně vysoko, a tak trvalo tři hodiny, než doletěl k zemi.

Radek Piršel, 7. A

...Když padal na zem, nevěděl, co má dělat, ale pak ho něco napadlo. Parašutista měl v kapse čtyři věci: propisku, kterou zapomněl vrátit kamarádovi, pláštěnku, kdyby náhodou pršelo, dále měl ještě malý sáček z nákupu od pečiva a provázek. Napadlo ho, že by z těchto věcí mohl parašutista udělat náhradní padák. První vzal rukávy od pláštěnky a propíchl oba dva jejich konce propiskou, poté vzal malý sáček od pečiva, dal ho do rukávů a provázkem oba dva konce svázal. Udělal si tak malý padák, aby ho zpomaloval při pádu. Teď začal parašutista dělat velký padák. Vzal provázek, který provlíkl přes vnitřní stranu pláštěnky a v tu chvíli už měl vytvořený i velký padák. Pak ještě oba dva konce svázal a mohl se poklidně snést dolu na zem. Od té doby parašutista nikdy padák nezapomíná.

Martin Špeta, 7. A

...Měl strašný strach a ten se zvětšil, když viděl přivřenýma očima poletovat ptáky. "Ach né!" Projelo mu hlavou, když uviděl špičky stromů! Asi za vteřinu dopadl, ale hned ho něco vymrštilo zpět nahoru k nebi. Po chvíli dopadl zase dolů, ale to už jen poskakoval nahoru a dolů. V tom okamžiku otevřel oči! A uviděl nějaké bílé nitky kolem sebe. Nezemřel! Dopadl přímo do pavučiny v nějakém hustém a tmavém lese.  

Veronika Kučová, 6. D