Uspávání broučků

Občas se nás dospělých a nejspíš i dětí lidé ptají: "A jaké to je, když se vaše školy spojily? Můj osobní názor je, že je každý den našich spojených škol něčím nový, jiný, obohacující, příjemný. Zažila jsem to na "uspávání broučků".

Jsem učitelkou "původní třináctky" a tuto akci připravuji již několik let. Nakreslím plakát, převleču se za mravence Quida 🐜 a povídám si s dětmi o tom, že už je čas, aby nás, hmyz žijící v okolí školy, zase odvedli ke spánku do lesa. Zatančíme brouččí tanec a pak kráčíme dlouhým světélkujícím procesím pomalu, důstojně s lampiony a světýlky, na palouk u Koliby.

A právě v tuto chvíli nastává pro mě ten nejhezčí moment, kdy děti vstupují v lese do tmy, překonávají svůj strach a pouštějí se čím dál hlouběji mimo cestu. Doprovází je volání rodičů a prarodičů, "ať se neztratí", ale to většina z nich neslyší a užívají si ten pocit. Pak dojdeme na palouk, zazpíváme v kruhu ukolébavku a popřejeme si dobrou noc.🌃🌜🌝

Letos nás bylo víc než vloni . Byli jsme totiž "spojení". ..... a bylo nám spolu dobře.🥰❤️

Pí. uč. Dagmar Šedlbauerová 🐜