Sen?

Auto se rozjelo ke skalistým horám. Anna se dívala z okna. "Kdy už tam budeme?" zeptala se maminky. "Už za chvíli, neboj," řekla jí maminka. Po chvíli auto prudce zabrzdilo. "Jupí!" vyběhla Anna z auta, "Jsme tu!" "Opatrně!" chytil ji tatínek za ruku. "Je tady hodně skal," řekla maminka a Anna se zeptala: "A kde je naše chata?" Oba rodiče ukázali mezi dvě břízy. "Jééé," vydechla Anna.

Jejich chata byla skutečně překrásná. Byla z dubového dřeva. Kolem oken a dveří byly zeleně natřené rámy a střecha byla červená. Nechyběl ani komín udělaný z kamene. Ale to, co se Anně nejvíce líbilo, byly jelení parohy pověšené nad dveřmi.

Maminka ji vzala dovnitř, zatímco tatínek vytahoval kufry z auta. Maminka ukázala Anně místnosti v chatě. Tatínek přinesl Anně kufr s oblečením a batůžek s hračkami a šel mamince pomáhat s večeří. Po večeři se Anna rozhodla jít spát, byla hodně unavená z dlouhé cesty autem.

Uprostřed noci se Anna náhle probudila. Vylezla z postele a celá rozespalá se vydala hledat toaletu. Nemohla ji ale nikde v chatě najít. "Možná," řekla si, "mi ji maminka zapomněla ukázat." Vydala se tedy ven, protože ji napadlo, že by toaleta mohla být v nějaké dřevěné budce, ale nenašla nic.

V tom jí uklouzla noha a ona sjela po zádech do nějaké díry. Nebylo cesty ven. "Kdybych byla velká, vylezla bych, ale ne! Já musím být malá!" Najednou si všimla tunelu, který vedl hlouběji a Annu napadlo, že by to mohla být cesta ven. I vydala se tunelem.

Šla a šla, a když procházela tou nejužší částí, všimla si netopýrů visících na stropě. Potichu šla dál. V té chvíli si všimla v dálce světla. "Že by konečně cesta ven?" Rozběhla se ke světlu, ale když k němu doběhla, zjistila, že je to jen lucerna visící na loďce.

Anna do lodi nastoupila, odvázala ji a plula. Plula a plula a všímala si krásných krystalů, které se objevovaly mezi liánami. "Ach ne!" vykřikla, když spatřila vodopád. Hledala něco, čeho by se chytila a uviděla jednu z lián. Vyskočila a ...... zavěsila se! Loď dál neslyšně plula k vodopádu, a potom zmizela.

Anna šplhala a jéé! Uviděla díru, ve které byla vidět chata! Že by byla za chatou? Šplhala rychleji a rychleji, až se prodrala dírou v zemi. Opravdu. Bylo to tak. Utíkala dovnitř. V chatě si oblékla čisté pyžamo a lehla si zpátky do postele. Anna ihned usnula a na to, že chtěla na toaletu úplně zapomněla.

Ráno ji maminka vzbudila dobrou snídaní a Anna jí vše povyprávěla. Maminka se usmála: "Jestli je to pravda, tak tam ta díra ještě bude, ne?" "No jo! Jinak by to byl jen sen!?" vyhrkla Anna a utíkala se podívat na místo, kde díra večer byla. Díra nikde.

"Možná, že se mi to opravdu jen zdálo...," řekla si Anna a vrátila se za maminkou a tatínkem. A co si myslíte vy? Zdálo se to Anně nebo se to skutečně stalo? To už se asi nedovíme.

Nikol Gärtnerová, 7.D