Proč se nemusíme bát smrti?

Proč se nemusíme bát naší smrti? Kdybych se zeptala mojí rodiny: "Co je pro vás nejdůležitější věc v životě?" оdpověď by byla: "Život!", ale kdybych se zeptala: "A proč?", tak ten člověk by řekl: "No nevím, prostě se bojím zemřít."

Tak a teď můj názor na smrt, chci zkusit vysvětlit, co je náš život a co je naše smrt.

Nejprve bych chtěla říct, že nikdo nemůže předvídat a plánovat svou smrt. Oh, ano všichni lékaři říkají: "Nebudete kouřit a pít alkohol, tak budete žit dlouho.". Jo, jo samozřejmě, ale pak opustíte nemocnici a srazí vás auto. Řeknou na to: "Tak to nemůže být se všemi!". No jo, máš pravdu, ale proč se tolik trápit svou smrtí, když stejně nikdy nic nezměníš. Rozumím, hodně lidí si vybudovalo život a bojí se, že jednoho dne o všechno přijdou, aniž by otevřeli oči. Je to opravdu děsivé, ale nejhorší je, když jsou lidé jen fixovaní na to, že jednoho dne zemřou, vyvine se z toho paranoia.

Nastává fáze apatie... Takoví lidé nemohou žít každým dnem, ale skutečně jen představou své smrti. Žít s živým tělem, ale s mrtvou duší? Každou vteřinu takové lidi navštěvují hrozné myšlenky typu: "Umřu", "Nechci zemřít", "Co když mě má smrt právě teď dostihne?" Bohužel takoví lidé končí svůj život nejčastěji sami. Lidé, kteří se tak bojí umírání, nechápou, že smrt řeší každý den. Takových je škoda, opouštějí rodinu, studia, práci, příbuzné a blízké.

A kolikrát jsem se potkala s teenagery, kteří nechtějí žít. Žijte kvůli problémům v rodině, studiu, přátelům. Takoví teenageři vydírají své rodiče sebevraždou, ale v jednu chvíli si každý z nich prostě moc hrál a přišel o to, o co se tak bál přijít - o život. Život, aniž by to věděl.

Ale upřímně řečeno, nikdo z nás těmto lidem nerozumí. Sáma sem píšu nějaké nesmysly, bez znalosti takového osudu nikdy nebudete moci psát o bolesti těchto lidí.

Ale mluvili jsme tolik o těch lidech, kteří se bojí žít kvůli smrti, že jsme úplně zapomněli na ty lidi, kteří žijí život. A ano, to jsou lidé, kteří žijí do poslední dne. Bez ohledu na to, jak divně to může znít, ale jsou to lidé, kteří žijí šťastný a dlouhý život. Tito lidé riskují pro potěšení a světlé okamžiky v paměti. To jsou lidé, kteří žijí. Žijí, neexistují proto, aby zemřeli.

A teď se slzami v očích chci svůj článek shrnout. Nikoho neděsím, ale věřte mi, že všichni zemřeme, dříve nebo později, zítra nebo za 60 let, na tom nezáleží. Celá podstata mého článku je postavena na tom, že je potřeba žít, ne existovat. My lidé musíme milovat, budovat rodiny, cestovat, radovat se, vzdělávat se a hlavně si užívat života a na dlouhou dobu zapomenout na smrt, aniž bychom na ni každý den čekali.

Enjoy your life!

Yelyzaveta Pushchenko, 8. D (upraveno do češtiny)