Můj zážitek z lyžařského pobytu 2022

V únoru letošního roku jsem se zúčastnila lyžařského výcvikového kurzu v Jeseníkách se žáky a pedagogy naší ZŠ Kosmonautů 15.

Byl druhý den na svahu a my jsme se začali učit jezdit na pomě. Většina žáků mojí skupiny se zvládla vytáhnout pomocí pomy na první pokus. Říkala jsem si, že to zvládnu a že to vypadá lehce. Byla jsem na řadě a chytla jsem se pomy. Jela jsem asi dvě sekundy, prkno se mi začalo převracet a já spadla. To se opakovalo asi dvacetkrát a já jsem pomalu začala ztrácet nervy. Pak jsem to zkoušela pořád dokola a zlepšovala jsem se. Už dopoledne došlo k několika zraněním, ale já jsem to moc nevnímala, protože jsem byla úplně vyřízená z toho, jak jsem pořád padala a zvedala se, sundávala a nasazovala si snowboard. Pak byla konečně přestávka a já se těšila, až ze sebe sundám helmu. Pan učitel Jakš pak musel jet se zraněnými do nemocnice, tak naší skupince přidělili pana učitele Svitiče.

Po přestávce jsme šli zase na svah a já byla na řadě na pomu. Doteď se mi dařilo padat docela bezpečně a bolely mě maximálně lokty nebo zadek. Tak jsem nasedla na pomu. Ujela jsem ani ne půl metru, klasicky jsem spadla a ani nevím jak, přistála jsem na rameni. Bolestí jsem se rozbrečela a nemohla jsem popadnout dech. Pan učitel se zeptal, jestli jsem v pořádku. Odpověděla jsem mu na to, ať mě nechá ležet na zemi a jede za mou skupinou nahoru, protože jsem se nemohla zvednout a nechtěla jsem v tu chvíli nic dělat. Oba jsme usoudili, že bude lepší, když už nebudu jezdit. Bolest trochu pominula a já došla do naší šatny. Tam jsem ze sebe všechno sundala, usnula a spala až do odjezdu na hotel. Když jsme dorazili na místo, šla jsem se převléct a začala jsem přemýšlet nad tím, co když budu mít vykloubené rameno nebo něco horšího. Pak jsem si ale řekla, že to nebude nic víc než naraženina.

Před večeří jsme já a další zranění šli s paní učitelkou Strumínskou do nemocnice nedaleko od hotelu. Přišla jsem k doktorovi, on se mi na rameno podíval a nic neříkal. Z toho jsem vydedukovala, že mi nic není. A v tom mě poslal na rentgen. Po rentgenu mi oznámil s úsměvem, že mám zlomenou klíční kost. Já se na něj dívala a čekala, kdy řekne, že je to vtip, jenže ono nic. Tak mi sestřička nasadila ortézu, co vypadala jako batoh a poslala mě pryč. Po nějakém čase jsme se zase vrátili na hotel. Bohužel tím pro mě jízda na snowboardu končila.

To je jeden z mých mnoha zážitků ze zimního lyžařského pobytu. Ale až na tu zlomeninu to celé bylo moc fajn!!!

Eliška Hašková, 9. B