Marco Peterson

Tereza Bárová, 9. E

Vzbudil mě zvuk vyzvánějícího telefonu. Na druhé straně byl můj nadřízený, který mi oznámil nový úkol. Špion nepřátelské organizace byl spatřen na náměstí poblíž mého domu a mým úkolem se stalo špiona eliminovat. Nebylo pro mě šokující dostat takovou misi, už několik let totiž pracuji pro tajnou službu. Vzal jsem tedy svou služební zbraň a vyrazil.

Už jsem skoro hodinu seděl v kavárně a snídal. Špiona jsem nikde neviděl. Podle popisu se jednalo o osobu menšího vzrůstu, která se vmísila mezi bezdomovce. Oblečení má roztrhané a špinavé. Také nosí kapuci, přes kterou mu není vidět do obličeje. Nebylo moc vodítek, jak ho poznat. Vlastně nebýt anonymního typu, vůbec bychom o něm nevěděli. Jelikož jsem neznal moc informací o špionově vzhledu, hledal jsem někoho, kdo do prostředí nezapadá.

Procházel jsem náměstí ve snaze někoho najít. Osoba přes cestu ke mně najednou zvedla hlavu a naše oči se střetly. Viděl jsem jí to v očích, byla to ona, ona byla ta špionka. Rychle se zvedla a začala utíkat, já jí byl v patách. Špionka utíkala, až zaběhla do slepé uličky a zastavila se. Zamířil jsem na ni svou pistol a ona si sundala kapuci. Najednou přede mnou nestál nebezpečný špion, ale vyděšená dívka, které mohlo být sotva šestnáct. Zaváhal jsem. Nedokážu zabít dítě! Dívka nejspíš nebyla sama, protože pak už si jen pamatuju svět nořící se do tmy.

Když jsem znovu nabyl vědomí, už se stmívalo a mě nezbylo nic jiného než se vrátit domů.

Doma jsem zapnul televizi a reportérka zrovna mluvila o mostě, který se zřítil na stavby pod ním. Jednou ze zasažených budov byl i dětský sirotčinec. Podle svědků výbuch zapříčinila mladá dívka snědé pleti a menšího vzrůstu s pokrývkou hlavy. Policie má podezření, že se jedná o teroristický útok. Na místě zemřelo přes sto lidí. To není možné, opakoval jsem si v hlavě dokola. Zabil jsem je. Kdybych neváhal a střelil, nic z toho by se nestalo!

Šel jsem se umýt do koupelny. V koupelně jsem se díval na svůj odraz v zrcadle, když najednou zablikalo světlo. V dalším okamžiku už v zrcadle nebyl odraz, na který jsem zvyklý. Naproti stála ta dívka, kterou jsem měl zabít. Zřetelně jsem viděl její vyhřezlá střeva. Hrudní koš byl otevřený a já viděl dívčino srdce a plíce. Žádný její orgán nepracoval. Srdce jen viselo a nebilo. Chtěl jsem se od odrazu dostat pryč, ale mé nohy byly jako z olova. Nemohl jsem se hnout. Dívka otevírala a zavírala pusu, já ji ale přes tlukot svého srdce neslyšel. Jediné, co jsem vnímal, byl pach hniloby a strach. Světlo znovu zablikalo, dívka zmizela a s ní i ten pach. Mé tělo se uvolnilo a já se skácel k zemi. Nerozuměl jsem tomu. Co se to stalo? Snažil jsem se zklidnit svůj dech. Bylo to vůbec skutečné? Srdce mi bušilo. Co se to se mnou děje? Mé dýchání se zhoršovalo a otázky bez odpovědí mi vířily hlavou. Co mi to říkala? Snažil jsem se vzpomenout si na pohyby rtů, ale jediné, co jsem si dokázal vybavit, bylo její zakrvácené tělo a chybějící orgány. Bylo mi z toho zle. Jak se to mohlo stát? Ani nevím, jak dlouho jsem ležel na studených kachličkách v koupelně, když jsem ze svého pokoje uslyšel dětský hlásek. "Vrahu," zašeptal tichounce. Okamžitě jsem vstal z podlahy a přistoupil ke dveřím. "Zabil jsi mě!" ozvalo se z pokoje znovu. Mé srdce splašeně bušilo. Pomalu jsem otevíral dveře do své ložnice. "Jsi vrah! Zabil jsi nevinné!" zazněl hlas znovu, tentokrát hlasitěji. Dveře už byly otevřené a já stál naproti malému klukovi. Nemohlo mu být ani deset. Pokojem znovu vanul pach sutin a hniloby. Nasucho jsem polkl. To dítě stojící přede mnou mělo spáleniny po celém těle. Chyběla mu jedna ruka a pořád krvácel z rány na hlavě. Měl by být mrtvý, ale nebyl. Stál tu přede mnou a na sobě měl oblečené špinavé a roztrhané pyžamo se Spidermanem. "Co jsi zač?" zeptal jsem se, i když jsem odpověď již znal. Místo odpovědi se dítě s křikem rozeběhlo mým směrem. Než se mě stihlo dotknout, otevřel jsem oči. Pořád jsem ležel na podlaze v koupelně. Byl to jen sen – snažil jsem se uklidnit. Na hodinách bylo tři ráno, a i když jsem se snažil usnout, nešlo to, pokaždé jsem je viděl. Viděl jsem ty, které jsem mohl zachránit. Po hodině jsem to vzdal a rozhodl se vypravit na místo bývalého sirotčince.

Když jsem dorazil, překvapilo mě, že zde nikdo nebyl. Vzhledem ke včerejším událostem bych zde čekal větší ruch. Bylo zde spousta sutin a prachu. Ani nevím, co tu dělám, ale něco mě nutilo sem jít. Procházel jsem sutinami a měsíc byl mým jediným zdrojem světla. Najednou všechno pohltila tma a já znovu ucítil ten pach, který jsem cítil u mě doma. Zastavil jsem se a rozhlížel, jestli něco neuvidím. Asi dvacet metrů přede mnou svítilo světlo. Bylo slabé, kdyby nebyl měsíc pod mrakem, nebylo by zřetelné. Stál jsem a díval se na světlo, které se blížilo. Když světlo zkrátilo naši vzdálenost o polovinu, byl jsem schopen rozeznat jeho tvar. Pach hniloby sílil a já hleděl do tváře ženy s dítětem v náručí. Polil mě studený pot. Měla jen polovinu obličeje, nohu zkroucenou v nepřirozeném úhlu a dítě – to maličké dítě celé od krve nevydalo ani hlásku. Nemohl jsem se na to dívat, otočil se a utíkal pryč. Měl jsem ohromný strach. Utíkat nebylo snadné, ve tmě jsem neviděl pod nohy a netušil jsem, kam běžím, musel jsem se ale dostat pryč. Přede mnou se znovu objevilo světlo, tentokrát ve tvaru mladého muže, který měl polámané obě ruce. Utíkal jsem jiným směrem, ale nebylo důležité, kam běžím. Nikdy jsem jim nemohl utéct. Objevovalo se jich čím dál víc, až jsem byl obklopen dušemi ze všech stran. Bál jsem se a tolik litoval, že jsem na tohle místo přišel. Přes odporný pach hniloby nebylo cítit nic jiného. Duše, které mě obklopovaly ze všech stran, najednou vydaly skřek a rozeběhly se ke mně. Já jsem neměl kam utéct. Cítil jsem jejich nenávist a zlost, bolest a utrpení, zoufalství a strach. Slyšel jsem i jejich modlitby. Bylo toho tolik, že jsem necítil, jak mou duši trhají na kusy. Necítil jsem bolest. Necítil jsem, když mě zabily.

Dalšího dne v televizi hlásili zprávy: Dnes ráno byla na místě zříceného mostu nalezena další mrtvola. Z dosud nezjištěných důvodů si člen policejního sboru vzal život služební zbraní okolo čtvrté hodiny ranní. Z anonymního zdroje víme, že se důstojník podílel na vyšetřování atentátu na most, jehož pád způsobil smrt stovky lidí. Podrobnosti případu vyšetřuje policie. Osoba byla identifikována jako Marco Peterson."