Jaroslav Hašek
Jaroslav Hašek - výročí (1883-2023 - 1923-2023)
Kdo by neznal ono slavné "Poslušně hlásím", jenž často vyslovuje dobrý voják Švejk v románu Jaroslava Haška. Letos si připomínáme hned dvě výročí vážící se k tomuto autorovi. Uplynulo již 140 let od narození a 100 let od úmrtí známého humoristy a spisovatele. Kromě Švejka napsal Hašek řadu povídek a článků do novin.
V rámci tohoto výročí se žáci II. stupně účastní projektu k Jaroslavu Haškovi, budou tvořit vtipy s ilustracemi, prezentace, referáty, humorné komiksy, mapy.
Dnes přinášíme ty nejpovedenější pokusy o pokračování příběhu Švejka podle vlastní fantazie. Žáci měli navázat vlastním dějem po ukázce, kdy se Švejk znovu shledává s nadporučíkem Lukášem a ten jej posílá do vězení:
Švejka odvedli přes nádvoří a nadporučík s netajenou radostí se díval, jak profous odmyká dveře s černožlutou tabulkou Regimentsarrest, jak Švejk mizí za těmi dveřmi a jak za chvíli vychází profous sám z těch dveří.
Zaplaťpanbůh," pomyslil si hlasitě nadporučík, "už je tam."
Lucie Franková (7. D)
Švejk byl odvezen do vězení a tam musel strávit nějaký čas. Ráno a večer mu nosili krajíc chleba a sklenici vody. Všechno probíhalo celkem v pohodě, jenže jednoho dne se stalo něco zvláštního.
Švejk se jedné noci probudil z noční můry o tmavých postavách, které zabijí každého, koho uvidí. Vzal si sklenici vody a zhluboka se napil. Chtěl si jít znovu lehnout, jenže jeho pozornost upoutalo rachocení klíčů. Zvedl se a uviděl temnou postavu, která zrovna otevřela celu. Stála tam mlčky a měla zavřené oči. Švejk si vzpomenul na svou noční můru. Vzal sklenici a vydal se k postavě a zeptal se: "Kdo seš?"
Šimon Šimeček (8. D)
Švejka sice do vězení odvedli, ale moc dlouho tam nepobyl. Strážníkům stačilo půlhodiny poslouchat, jak si Švejk povídá v cele sám se sebou o největších prkotinách.
"Tož, to jsem procházel kdejaké vesnice a města, ale tak jak se vaří v té naší hospodě, tak takové místo jsem nenašel," povídá si Švejk jen tak pro sebe. Jelikož Švejk byl takový hloupý chytrák, který by se z vězení dostal, aniž by chtěl, tak musel mít stráž před celou.
Ale jak říkám hlídačům Švejkovy cely stačila půlhodina a raději jej z vězení vyhodili. Švejk povídá: "Pánové, jsem si s váma ani nestihl pořádně popovídat a vy už mě vyhazujete."
Než stihl začít další větu, už stál před branou věznice s dýmkou v puse.
"Tak jsem prošel snad celý svět, jak mě ty moje kolena bolí, to abych už se vrátil do té své rodné vesničky, a už se těším na paní hospodskou, až jí povím, co všechno se mi na té cestě stalo."
Tak Švejk vyšel na cestu do vesničky s nejlepší hospodou a neujde ani pár kilometrů, když kolem něj projede v automobilu nadporučík Lukáš. Auto se najednou zastaví a vyběhne z něj nadporučík se zmatkem na tváři a povídá: "Co tady proboha děláte, Švejku!?"
Robin Říha, 8. D
Nadporučík Lukáš po dlouhé době pocítil hezký pocit a velkou radost, která ho donutila se velmi hlasitě zasmát. Žádný hlupák mu už nestál v cestě. Tahle radost ale netrvala moc dlouho. Švejk byl jediný člověk, který dokázal porozumět, jak tvrdě nadporučík pracuje, i když nebyl nejchytřejší.
Mezi tou dobou, co nadporučík Lukáš vykonával svou práci, Švejk seděl ve vězení a nudil se. Jediné, co mu v této lidské kleci chybělo, byl alkohol. Jídlo mu dávají, má dokonce i vlastní celu, ale nemůže si dát ani kapku piva. S tímto chtíčem se Švejk rozhodl něco dělat. Začal cvičit a udržovat dietu, aby se zbavil svého pivního mozolu.
Čas běžel, Švejk poslouchal všechny rozkazy a neměl s ničím problém. Jeho celkovou dobu trestu mu snížili a zanedlouho ho i propustili. Švejk byl znovu na svobodě s tím, že vypadal jako znovuzrozený. Jediné, co na něm znovuzrozeně nevypadalo, byl jeho plnovous.
Poté, co se nadporučík Lukáš dozvěděl o tom, že je Švejk na svobodě, uronil slzu radosti a nemohl se dočkat, až spolu zajdou na pivo. Švejk se nadporučíkově nápadu nebránil, ale místo piva, které mu nadporučík Lukáš nabídl, si dal jen vodu.
A tohle je důkaz toho, že každý se může změnit v lepšího tvrdou prací.
Filip Veselka (8. D)
Ale to ještě nevěděl, že tam dlouho nepobude. Švejk celé hodiny mlčky seděl v cele a pozoroval myši a krysy, které pobíhaly kolem něj. A v tom, někdy pozdě v noci zahlédl, jak se něco blýská na podlaze za mřížemi.
Přišel k mříži a promluvil na hlodavce: "Prosím myšičko, kryso, přineste mi tu blyštivou věc. Odměním vás čerstvým chlebem a sýrem."
A neuvěřitelně jedna myš popadla tu věc a přinesla ji Švejkovi. A Švejk zjistil, že to je klíč. "Děkuji myško, tady máš," řekl a při tom utrhl kus chleba a podal ho myši. Potom se zvedl a zkusil dát klíč do zámku od mříže a on pasoval. Tak otevřel celu, vyšel z ní ven a vykráčel z vězení hledat nejbližší hospodu, aby se mohl pořádně najíst a napít.
Ráno, když se nadporučík Lukáš vzbudil a dozvěděl se, že Švejk je pryč, mohl si vlasy vytrhat. "Vy neschopné ovce! Jak jste ho mohli nechat utéct?! Okamžitě ho najděte! Vyšlete všechny vojáky, co máme, projděte okolí a najděte toho blba!"
Mezitím Švejk si kráčel s pytlem buchet a s lahví piva směrem do Prahy.
Rebeka Seibertová (8. D)
Švejk se ocitl v temné místnosti se slamníkem a stolečkem. Pomyslel si: "Hmm, docela utulné," a šel si lehnout.
Další den za ním přišel člověk, co měl za úkol zjistit, co se stalo. Sedl si na okraj stolečku a začal: "Tak, Švejku, proč jsi utekl?"
"Poslušně hlásím, že mi ujel vlak," odpověděl Švejk.
"Aha, a proč ti ujel vlak?" ptal se dále muž.
"Poslušně hlásím, že jsem potkal starého přítele a povídali jsme si v hospodě," řekl Švejk.
"A proč jsi nezůstal s nadporučíkem?" ptal se muž.
"Poslušně hlásím, že jsem usnul," řekl Švejk.
"A ty jsi ho nehledal?" zeptal se muž.
"Poslušně hlásím, že hledal, pane!" hlásil Švejk.
"A víš, jaký tě čeká trest?" otázal se muž. "Tři roky vězení, Švejku, tři," řekl dále.
"Poslušně se ptám, co mám po celou tu dobu dělat?!" zeptal se Švejk.
"Nóóó," začal muž, "pracovat, jak ti řeknou dozorci a nedělat blbosti," dokončil muž.
"Poslušně hlásím, že budu pracovat, jak mi řeknou dozorci, a nebudu dělat blbosti."
A jak řekl, tak dělal.
Zuzana Smiešková (8. D)
Profous pomalu nakráčel k nadporučíku Lukášovi, "no ten mi dal," oddechl si, "ani nevíte, jak upovídanej byl, nezávidím těm dole, ti si s ním ještě užijou."
Nadporučík Lukáš se na něj s plným pochopením podíval a říká: "Konečně jsem se ho zbavil, tolik práce mi dal, a co z toho mám?"
"Aspoň budete mít konečně klid," odvětil profous.
Dveře od regimentsarrestu se rozevřely dokořán a vyletěl z nich četník Pavel se slovy: "Kdo dovolil tomu stvoření žít?! Ten patří do blázince, ne k nám!"
Nadporučík Lukáš jen obrátil oči v sloup a řekl: "Dejte mu tři džbány piva a bude klid."
Četník Pavel se na něj podíval s hrůzou v očích: "Ale pane, to nemůžeme, v zákoníku je napsáno."
"Tak vám tedy přikazuji, dejte Švejkovi tři džbány piva," skočil Pavlovi do řeči Lukáš.
"Ale pane," oponoval Pavel.
"Žádné ale, prostě mu to pivo strčte pod nos a bude klid."
Četník Pavel se na něho zkroušeně díval, ale pak si to rozmyslil a odkráčel si to přímo do hospody.
Po několika hodinách bylo slyšet tam dole: "Ta naše hospoda, od shora odspoda, tó je pěkný zařízení!" Švejk s pivem v ruce zpíval z plných plic: "Polívka hřeje se, hostinskej směje se, že mu pívo dobře pění!"
A tak Švejk přežíval v regimentsarrestu.