Dušičky

Na přelomu října na hřbitovech září svíčky, uklizené hroby se zdobí živými květy a věnci. Je čas vzpomínání na zesnulé příbuzné a přátele.

V pramenech se dočteme, že na 2. listopad roku 998 ustanovil slavit svátek památky všech zemřelých (Dušičky) opat Odilo z Cluny. Původ svátku se odvozuje z keltských tradic, kdy lidé věřili, že se v tomto čase mrtví na chvíli vrací mezi živé. Keltové zapalovali ohně, aby neživým posvítili na cestu a aby se živí chránili před temnými silami. Tento zvyk se dochoval dodnes, avšak s přeneseným významem. Zapálené svíčky a živé květiny dnes v křesťanské symbolice představují věčný život a věnce symbolizují neustálý koloběh života a smrti.

Nejčastější květinou používanou u nás na výzdobu hrobů jsou chryzantémy. Pro zajímavost, ve své domovině Japonsku je chryzantéma národní květinou. Po staletí se rovněž objevuje v symbolech japonského císaře, kde mj. vyjadřuje vytrvalost.

Dušičkový čas můžeme využít i k návštěvě zajímavých hřbitovů u nás i za hranicemi. Tipem může být Vyšehradský hřbitov se Slavínem nebo hřbitov s impozantní bránou v Hořicích v Podkrkonoší. Hřbitovní turistika je zcela běžná ve Vídeňském ústředním hřbitově, kde můžete třeba při hledání hrobu Ludwiga van Beethovena potkat rekreační běžce, jeleny, jezevce a další nečekané návštěvníky.

Ve škole se každoročně připravuje atraktivní program "strašidelného veselí" Halloweenu. Prostřednictvím různých aktivit se žáci seznamují s tradicí anglosaského svátku, který má zřejmé původní kořeny jako středoevropské Dušičky. S dětmi oba svátky s jejich tradicemi pak porovnáváme. Svátek Památky zesnulých je však na rozdíl od Halloweenu rodinná záležitost. Čas vzpomínání na blízké je dobré využít spolu s dětmi povídáním rodinných příběhů či prohlížením starých fotografií. Společné sdílení přispívá k pohodě a ke zklidnění živých duší.

Šárka Purkyňová