Bíločervená liška

Každé jaro má Brutus ve zvyku chodit do blízkého lesa plného rozkvetlých rostlin a plodů. Brutus se vypravil úplně sám do lesa, byl pokochán krásnou krajinou, zářivě zelenou trávou plnou rostlin. Jak se kochal všemi krásnými plody, rostlinami a vůní stromu, zabloudil tak daleko, že nevěděl, kde je, rozhlížel se kolem sebe v panice, jako kdyby zde nikdy nebyl.

Když se otočil v důsledku jít zpátky po stejné cestě jako přišel, uvědomil si, že po sobě nezanechal žádné stopy, tak zpanikařil se ještě víc. Jakmile spatřil, jak se mraky na obloze zavírají, začala se slévat voda z mraků. Když si Brutus uvědomil, že leje jako z konve, bylo pozdě, neměl ani šanci skrýt se před deštěm, než byl absolutně promočený.

Neměl kde se schovat, neměl kam jít, doufal jen, že najde přístřešek. Po dlouhé době našel díru, kde nebylo žádné zvíře ani člověk, schoval se v ní, dokud nepřešel déšť. Poté co vyšplhal z úkrytu, nemohl ani myslet na to, že se ztratil, jelikož krajina, ve které se ocitl byla tak úžasná, že rozzářila Brutusovi oči. V zajetí si uvědomil, že je pořád ztracen.

Začalo se stmívat. Brutus se rozběhl doufajíc najít cestu, která by mohla vést k nějakému městu, ale k jeho hrůze nenašel nic. Zkolaboval Strachem. Najednou mu připadalo, že se na něho někdo z dáli kouká, když se otáčel a díval se všude okolo sebe, jeho oči se zastavily na podivuhodné lišce v dáli.

Nebyla to však jen nějaká liška, měla 3 ocasy a podivné zbarvení srsti. Takovou by nikdo nečekal v lesích tohoto města, její srst měla zářivě bílou barvu s červenými proužky nacházejícími se po celém těle, její zářivé žluté oči jakoby zamknuté pohledem do těch Brutusových.

Ve spatření lišky se Brutus pozastavil jakoby zmražen, jeho oči se nemohly odtrhnout od tohoto majestátního stvoření, které nepohnulo ani jedním svalem v těle. Záhadná liška se otočila jakoby s pobídnutím, aby za ní Brutus šel. Brutus omámen tímto stvořením a pobídnutý strachem nemohl udělat nic víc než kráčet za ní. Společně obešli několik kamení, stromů a skal, než se dostali zpět do Brutusovy vesnice.

Otočil se, aby mohl lišce poděkovat, ale nenašel nic víc než jen okraj lesa, ve kterém byl před chvíli ztracen. Když jej vesničané uviděli, okamžitě se začali ptát: "Kde jsi byl tak dlouho?", "Proč jsi tak promočený?" Jakmile jim řekl o záhadné lišce v lese, neměli ani chuť mu věřit. Do těchto dnů je znám jako "bláznivý stařec".

Amálie Kašturová, 7.D