(Snad dost) jarní příběh

Byl překrásný jarní den. Třešňové stromy kvetly, louky byly plné květin a ptáci neustále zpívali. Aiki se vzbudil, ale nevyskočil z postele, jelikož byly prázdniny a on nemusel vstávat brzy. Po půl hodině ležení v posteli nakonec vstal, vyčistil si zuby, oblékl se a sešel dolů do kuchyně, aby si udělal snídani.

Ale v tom ho napadlo, proč si nedát snídani venku? A tak se vydal ven, najít kavárnu, kde si pochutná na čerstvém pečivu a kávě. Když dorazil do útulné kavárny u parku, objednal si snídani a usedl u stolu s výhledem do parku. Byl zadívaný do nádherně kvetoucích stromů, když náhle se před ním objevila servírka.

Když se na ni Aiki podíval, ztuhl a byl beze slov. I ona se na něj podívala, a v tu chvíli oba cítili, že mezi nimi přeskočila jiskra. Aiki nikdy nevěřil v lásku na první pohled, ale když ženu uviděl, náhle v ní uvěřil. Ale bohužel už ji zavolali, aby se vrátila zpátky do práce a rychle odběhla. Aiki ještě stále zaskočený, se uvelebil v křesle, ve kterém seděl a snědl si snídani. Když dojedl a dopil, chystal se za ní zajít, ale už tam nebyla. Šťastný odešel domů, protože věděl, že ji může zase zítra vidět.

Od toho dne chodíval Aiki do kavárny každý den, seznámil se a povídal si s Itsumi (tak se servírka jmenovala) a párkrát si spolu dali i dortík či kávu. Asi po dvou týdnech přišel s kyticí červených tulipánů za ní do kavárny, ale ona tam nebyla. Ihned se poptal ostatních zaměstanců, jestli ji neviděli a oni mu sdělili hrozivou zprávu. Itsumi musela odjet do města, protože si tam našla lepší práci a omlouvá se, že se nedokázala rozloučit.

Aiki neváhal a rychle se rozeběhl k nádraží podívat se, kdy odjíždí první vlak do města. Musel proběhnout skoro celé městečko, ve kterém žili. Doběhl na nádraží, tabule ukazovaly, že bohužel pozdě. Zarmoucený si sedl na schody vedoucí k nádraží a litoval, proč se nezeptal alespoň na její číslo. Po chvílí ucítil něčí dotek na svém rameni. Otočil svou hlavou a uviděl Itsumi. Okamžitě se zvedl a silně ji objal. Itsumi mu vysvětlila, že měla jet vlakem do města, ale když přijel, zaváhala a došlo jí, že by nedokázala žít bez něj. Aiki ji dal kytici tulipánů a plní vášně se políbili. Šťastní se vydali na procházku alejí růžově vykvetlých třešní a poslouchali zpěv ptáčků.

Toto je (snad dost) jarní příběh, o tom jak se Aiki a Itsumi poznali.

Filip Veselka, 8.D