BABIČČINO VAROVÁNÍ

Moje babička zemřela. Byla nalezena u dveří v jejím pokoji. Od její smrti jsem každou noc mívala mrazivý sen.

Byla jsem u babiččiných dveří. Dveře se otevřely, a i když se mi nahoru po schodech do babiččina pokoje nechtělo, bylo to, jakoby mě nějaká síla táhla nahoru. Přišla jsem k babiččiným dveřím a zarazilo mě číslo na nich. "204". Vešla jsem dál a tam ležela babička. Přišla jsem blíž k ní. Otevřela oči a dívala se na mě dočista prázdným výrazem. Bez pocitů…

Tou dobou jsem nastupovala na střední školu. Seznámila jsem se s Jakubem, který byl jediný, komu jsem o svých snech říkala. Že by mě babička strašila? Ale proč? Horší to ale bylo, když mi začalo mizet i pár věcí. Tužky, sponky… Začínala jsem se opravdu bát, a proto jsem jednou zašla k babiččině hrobu na hřbitov a pomodlila se. V tom za mnou zakřupala větvička. Otočila jsem se, ale nikdo tam nebyl. Měla jsem nepříjemný pocit, a tak jsem odešla. Tento pocit mě ale provázel i v kavárně, ve škole i v obchodech.

Jednou za námi do hodiny přišel ředitel naší školy a řekl nám, že jedna dívka z druhého ročníku, Marie se jmenovala, byla zavražděna. Dalších pár dnů se nemluvilo o ničem jiném. V pátek jsem si zapomněla mobil v učebně chemie. Všimla jsem si toho, ale až po obědě, proto jsem si musela na vrátnici vyprosit klíče od učebny. Když mi vrátná podala malý kovový klíč, všimla jsem si přívěsku s číslem učebny: "204". Polkla jsem a vydala jsem se do učebny. Ruce se mi potily, srdce tlouklo hlasitě a ticho, které ve školních chodbách panovalo, mě děsilo. Odemkla jsem učebnu a zatajila dech. Na lavici ležel můj mobil, ale… ještě něco. Diář. Otevřela jsem ho a zamrazilo mě. Byly v něm fotky Marie. Na další straně byly fotky jiné dívky a na třetí… MOJE. Byly tam fotky mě, jak se modlím u babiččina hrobu, jak sedím v kavárně, jak si beru věci ze skříňky, nebo jak jdu ze školy domů. Doma jsem diář ukázala rodičům, kteří ihned zavolali na policii.

Později se zjistilo, že diář patřil jednomu chlapci z třeťáku. Fotil a sledoval dívky z naší školy. Zabil Marii a já měla byt zřejmě další na řadě. Teď vím, že mě moje babička nestrašila. Snažila se mě varovat. Doteď ale nechápu, jak se ten diář dostal k mému mobilu..

Nikol Gärtnerová, 8.D